Ondřej – náš druhý syn a druhý porod
Moc se mi líbí videa rodících žen – těch do sebe ponořených, klidných, co ani nehnou brvou, chytí si samy miminko… Akorát, že to se mě netýká. Při obou porodech se mnou šili všichni čerti, byl to obrovský nápor energie, který šel jen těžko ovládnout a zároveň to byla událost hodně intimní…. Při druhém porodu jsem si přála hlavně nebýt rušena a pozorována a prožít ho v přítomnosti někoho, kdo mě podrží, podpoří, před kým se nebudu stydět. A tak u něj byla Šárka a můj muž.
Ondřejovi se u mě v břiše líbilo, na svět se hlásí až 8. den po termínu. Celé odpoledne mám nepravidelné, ale časté kontrakce. Podvečer jdu venčit psa, cestou zjišťuji, že tohle už nerozchodím, kontrakce mě opakovaně zastavují, vracím se domů a lehám si, kontrakce jsou méně časté, tak si v posteli čtu. Ve 21 hod volám Šárce, že už se něco děje, ale že mám ještě čas. Ale za chvíli už mě kontrakce ležet nenechají, nejsou časté, ale každá mě zvedá. Opět volám Šárce, že už bych raději jela. Sraz domlouváme o půlnoci v porodnici… Jdu pro muže, že pomalu vyjedeme, že mám kontrakce silné, ale jen co 10 min, tzn. čeká nás jich jen 6 za cestu – to by šlo…
Vyjíždíme a já mám během chvilky 2 silné kontrakce a tak to pokračuje celou cestu, do Krnova je jich asi tak tisíc 🙂 Zjišťuji, že v autě rodit nechci a tak se to snažíme zpomalit (porod, ne jízdu) – zkouším zapnout hlavou a vypnout tělo, hrajeme slovní fotbal, můj muž to chce do porodnice taky stihnout, tak mi tu hru neulehčuje a já křičím a přemýšlím….
V porodnici
V porodnici to jde rychle, vítáme se s Šárkou, šup na porodní sál, Šárka mi pouští hudbu a zapaluje aroma lampu (obojí moc příjemné), občas trochu poradí, nabídne polohu, manžel mi chladí záda, zátylek, čelo a nechá si drtit ruce. Stále hledám vhodnou porodní polohu, oblíbená místní porodní stolička vypadá pohodlně, je neskutečně prostorná, zkouším si na ní sednout, ale není to ono. Nakonec si na ni klekám, kolena zapasuji pod opěrky, jsem otočená čelem směrem, kam je žena na stoličce běžně otočená zády, můj muž mě pevně drží za obě ruce, abych nehodila záda, Šárka mě jistí zezadu – je to trochu akrobacie…
Prořezávání hlavičky
A pak přichází strach, že se roztrhnu napůl. Šárka a manžel mě uklidňují (teda říkají oba nějakou blbost, ale slyším, že jsou naprosto v klidu, což je to, co mě skutečně uklidňuje) a já sebe sama v duchu taky uklidňuji… Sice bych to nejraději vše zastavila (slovní spojení „PROŘEZÁVÁNÍ hlavičky“ mi přijde naprosto výstižné), ale je mi jasné, že není jiné cesty, než pustit miminko na svět… Pak už jen slyším, jak muž hlásí, že vidí hlavičku… Takže trochu zabrat, trochu oddechnout, všechno to párkrát zopakovat a miminko je na světě! J Šárka mi ho zespoda podává, zdravím ho, držím a zjišťuji, že máme druhého chlapečka… A pak už nás čeká jen dodnes probíhající seznamování 🙂
Nevěřila bych, jak krásně se dá porodit v porodnici (po prvním porodu a předporodních návštěvách – obojí v jiné porodnici – pro mě porodnice obecně znamenala spíš nepřátelské prostředí). Porod byl neuvěřitelnou směsí všech možných velmi intenzivních pocitů (radost, něha, panika, bolest, ….). Kontrolu nad svým tělem a jakousi úlevu a klid jsem cítila až úplně na konci – na porození ramínek. Pro mě i mého muže to byl jednoznačně pozitivní zážítek a rozhodně předčil veškerá kladná očekávání. Synovi jsou 4 měsíce a vzpomínka na jeho narození mě pořád hodně nabíjí .
Šárko, díky! Přeji Ti, ať Tě Tvá práce dál baví a naplňuje, děláš ji skvěle!!!
Moc musím pochválit i oddělení šeštinedělí a vůbec veškerý personál a jeho lidský a pozitivní přístup, slušnost, ohleduplnost. Z každého jsem měla pocit, že tu práci dělá s radostí a je tu pro ženy a jejich miminka….
Moc se těším na další porod(y) se Šárkou v Krnově!:-)
Pohádka o narození Amálky
Tak jako má každá pohádka šťastný a dobrý konec, tato měla šťastný a dobrý i průběh.
Celé těhotenství jsem si užívala a bylo to nejkrásnější období v mém životě. Všechno probíhalo výborně, až mne s blížícím se porodem mrzelo, že jednoho dne už nebude Amálka mou součástí.
Krnovská porodnice byla jasná volba, malé zařízení s velmi dobrou reputací a skvělým osobním přístupem, což se potvrdilo. Třešničkou toho všeho byla Šárka, naše porodní asistentka, které jsem jednoho dne se zatajeným dechem zavolala, zda by nás doprovodila k porodu a doufala jsem, že neodmítne.
Po seznamovací schůzce jsem věděla, že Šárka výborně zná prostředí a je profesionál, což mne podstatně uklidnilo.
Je mi líto, že posloucháme fráze typu „že je něco porod“ nebo „a jak budeš rodit, když nevydržíš ani tohle“, apod. To se pak těžko jedna prvorodička vyhne strachu, když je ji tenhle názor od malička podsouván zkušenějšími, již odrozenými ženami.
To mě přivedlo ke knihám, kurzům a o porodu jsem toho přečetla mnoho (možná až moc 😊) a porodu jako takového jsem se přestala bát, čekala jsem, až přijde a chtěla jsem si na něj udělat vlastní názor. Jen jsem doufala, že to pro mne bude životní a krásný zážitek, na který budu ráda vzpomínat.
A jak to bylo doopravdy?
Od uhnízdění naší milimetrové radosti uběhlo 9 měsíců a my vyrazili na poslední cestu do krnovské porodnice, která měla znamenat, že zakrátko už budeme mít v náručí naši lásku.
Amálku jsem prosila, aby si počkala až na noc, moc jsem si přála rodit v noci, v klidu, v intimním prostředí, a to se mi splnilo. Amálka si počkala přesně na den termínu, který měla v těhotenské průkazce.
V sobotu večer kolem 20 hodiny jsem začala cítit první kontrakce. Jako prvorodička jsem si nebyla úplně jistá, tak jsem se naložila do vany a sledovala, co se bude dál dít. Kontrakce pokračovaly a začaly se zkracovat jejich intervaly. Bylo to krásné, uvědomovat si, že začínám rodit a je to vlastně tady, že už je moje tělo i Amálka připravená a už se to opravdu stane.
Po 22 hodině jsem vylezla z vany a pochopila jsem, že to opravdu jsou ty pravé kontrakce. Bolesti mě zastavovaly v chůzi a hledala jsem si úlevové polohy. Mezitím už manžel komunikoval se Šárkou – co si psali nevím, příliš jsem nevnímala, co se děje kolem. A tak jsme rychle vyrazili z Ostravy do Krnova. Za 45 minut cesty, ze které si pamatuju jen retardéry a kruhové objezdy jsem slyšela, jak manžel říká vrátnému u vjezdu do porodnice „rodíme“.
Zvláštní, uvědomit si, že už je to naposled, kdy ještě vcházím dovnitř s bříškem, ale ven už „vyjdeme“ každá zvlášť.
A už jsme na příjmu, kde nás čeká připravená Šárka a po natočení monitoru a kontrole lékařem, slyším, že jsem otevřená na 4 cm a říkám si: „Už? To je teda fofr.“ A odebíráme se na porodní sál. Šárka napouští vanu a já se tak těším do horké vany, jako snad nikdy. Atmosféra je naprosto úžasná, cítím se skvěle… v přítmí, v bezpečí, s manželem a Šárkou, kteří tam jsou se mnou, starají se o mne, drží mně za ruku, podávají mi čaj a s úsměvem trpí mé funění a bručení. Několik dalších kontrol od Šárky „jak už jsme daleko“ a taky monitoring, jestli se Amálce daří dobře. Všechno je jak má a za chvíli slyším: „8 cm“. Zase jsem překvapena a říkám si paráda, stále mám dost sil a vývoj je nad mé očekávání.
Zatím nepraskla voda a řešíme, jestli tomu pomůžeme nebo to necháme běžet přirozeně. Protože se cítím skvěle, nechávám to být. Po pár větších zatlačeních na Kombitreku je voda pryč a Šárka mi sděluje, že už vidí vlásky, že si můžu sáhnout na hlavičku a začít tlačit. Velké finále je tady a já opět překvapená, že to nemůže být pravda, že už za pár minut budu držet tu malinkou holčičku v rukou. Narodila se na porodní stoličce v podivném podřepu, kdy mi trvalo, než jsem pochopila jak nebo spíše kam ji správně potlačit. A je to tady, objímám Šárku kolem krku, abych si ulevila a najednou mi podává Amálku, to malé teploučké tělíčko, které ani nevím, jak uchopit, abych ji neublížila. Je 3:16 ráno.
Hup na porodní postel, Amálku přivinout k sobě a už se jen kochat tím okamžikem, který je nejkrásnější na světě. První přisátí, první pohled z očí do očí, vše je dokonalé.
Bylo to pohádkové narození, samá krásná překvapení, za která vděčím Amálce a velké poděkování patří i Šárce a mému manželovi.
Díky, že jste mi byli oporou a povedlo se nám na svět přivést Amálku, tak přirozeně a kouzelně, velmi si toho vážím. Jsem šťastná, že naší holčičce dáváme do vínku vzpomínky na porod, jako na něco úžasného a krásného.
Mé porody se Šárkou
Je horká letní noc, před chvílí jsem uspala ten malý tříměsíční uzlík štěstí a konečně se dostávám k sepsání mého porodního příběhu…
Jak začít? Vykreslením toho jak je porod nádherná věc, přidat fotku duhy a jednorožce? Ne, pravda je ta, že porod bolí a né málo, ale ve finále to stojí za to, ale vezměme to postupně.
Na můj první porod jsem se poctivě připravovala na předporodním kurzu, bylo pro mě důležité vědět co se bude asi dít se mnou a mým tělem, být prostě připravená, mít to pod kontrolou. Byla jsem tak naivní…😊 Rodila jsem v Krnovské porodnici do vody a tehdy se vedle mě zjevila Šárka. S úsměvem podporovala, chválila (to se mi vážně líbilo) a vedla mě celým porodem tak přirozeně, že jsem měla pohodový pocit srovnatelný s kamarádským pokecem v kavárně.
Relaxační hudba, zatemněný sál, aroma lampa – vážně už chyběl jen ten jednorožec. Vykresluji tady začátek porodu, než kontrakce nabraly na intenzitě, pak už bych to takhle nepopsala. Nicméně i v bolestech jsem cítila, že tam někde Šárka je a na rozdíl ode mne to všechno rozhodně pod kontrolou má. Nechala to plynout, já se ponořila do sebe a za krátko jsme se radovali z naší první dcery Elišky. Byla to nádhera ji najednou držet v náručí, to byl moment, kdy jsem na světě byla jen já a ONA a já se okamžitě zamilovala. Slzy dojetí se draly do očí a všechna bolest byla v tom jediném momentu zapomenuta.
Když se blížil termín mého druhého porodu, věděla jsem, že chci zase rodit v Krnově a že chci zase Šárku. V té době už byla na své sólové dráze, takže to nebyl problém a já i partner jsme za to, že porod budeme opět moci prožít s ní, byli moc rádi. Volba porodní asistentky a né duly mi byla bližší. Šárka je stále na Krnovskou porodnici napojena alespoň zkráceným úvazkem, takže ví co, kde a jak, zná všechen personál a pohybuje se tam, jako ryba ve vodě.
Takže jsme si objednali Šárku…
Držela pohotovost na telefonu, konzultovala se mnou každou kontrolu, hodila mne zkrátka do pohody. Nechtěla jsem vyvolávaný porod ale zároveň jsem měla strach z toho, jestli „až to vypukne“ včas poznám, že máme jet a také, jestli tam stihneme dojet. Kamarádky v okolí strašily, že druhé dítě se dere na svět mnohem rychleji a já si v hlavě utvářela scénáře, za které by se nemusel stydět ani Steven Spielberg.
S vědomím, že můžu Šárce kdykoli zavolat se mi ale lépe usínalo.
A pak přišlo to ráno – probuzení a pocit, že jsem se POČŮRALA?!!!! Po poloprobdělé noci jsem si říkala, že už i to je možné. Spát jsem pořádně nemohla, pálila mně žáha a to pomalu i v polosedě a celodenní zápřah s dvouletou dcerou mému stavu taky nepřidal. Takže jsem utíkala na záchod, zoufale rozhazovala rukama a rozhořčeně nadávala: „Takže fajn, k tomu všemu ještě neudržím moč, tak už jen toto mi chybělo ke štěstí.“ Asi už Vám dochází, že to nebyla moč. Ano, mně to tehdy taky hned došlo a měla jsem radost, že se mé obavy nenaplnily, nicméně, že asi budu brzy rodit. Partnerovi jsem oznámila, že se dnes stane otcem dalšího dítěte, takže ať si v práci rychle dodělá co potřebuje a zavolala mámu, aby přijela za naší mladší dcerkou.
Mezitím se začaly kontrakce ozývat, ale nebylo to žádné drama. V klidu jsem se najedla, vyčesala si drdol (budu přece rodit do vody) a udělala si pedikůru. Pohoda, kontrakce zatím nic moc, vypadalo to, jako bychom jeli na rodinný výlet. Jakmile jsme opustili hranice města, miminko ucítilo, že může a dostala jsem takovou kontrakci, že se mi pod palubkou srolovali palce u nohou. Než jsme dojeli do Krnova, zopakovalo se to ještě třikrát. Šárka mě přijmula a ubytovali jsme se na pokoji. A v tu chvíli jsem přestala rodit…
Žádné kontrakce, ani náznak, prostě NIC! Zoufalá jsem chtěla sbalit už vybalené věci a jet domů. „Jak to, že se porod zastavil, co dělám špatně?“ Rezonovalo mi v hlavě. V tu chvíli na pokoj přišla vrchní sestra Lenka Petřeková, kterou jsem poznala při mém prvním porodu (tehdy se smála, že rodím ve vrchním dílu plavek – jako promiňte, ale proč mám u porodu ukazovat ještě prsa? Jako by toho nebylo dost? 😊). Lenka mně rozebrala na tisíc kousků. Neumím to popsat co se tehdy stalo, ale řekla něco o tom, že mám přestat všechno okolo řešit a napojit se na mimino (nebylo to v jedné větě, ale byl v tom veliký kus pravdy) ta moje organizační povaha sice zapříčinila to, že jsem měla všechno skvěle připravené včetně play listu relaxační hudby, že byly všechny naše věci vybalené ve skříních a na přebalovacím pultu už ležely plínky, ale já pro to všechno „organizování“ zapomněla rodit…
V ten stejný moment, kdy odešla z našeho pokoje se mi spustila silná kontrakce a pak další a další… Šárka mi navrhla ať se přesuneme na porodní sál. Tam s partnerem napustili bazén, pustila mi hudbu, aroma lampu, a pak už to bylo jen na miminku a na mně. Zase se opakoval ten stejný pocit jako u prvního porodu, vládla tam pohoda, smáli jsme se, vtipkovali… samozřejmě do těch silnějších kontrakcí, pak už byl klid a já se zase ponořila do sebe, držela se partnera za ruku a tentokrát jsem nepotřebovala slyšet, jestli už můžu anebo nemůžu tlačit. Přišlo to samo, přirozeně, ten moment, kdy jsem zase byla sama v celém vesmíru a do toho přišla ONA – naše druhá dcera Zuzanka. Sama jsem ji pod vodou chytla do rukou a stulila ji do náruče. Bez jakéhokoli poranění s absolutním pocitem štěstí, obrovské pokory a údivu nad tím zázrakem jsem se opět zamilovala.
Když jsem otěhotněla podruhé, měla jsem strach, jestli i druhé dítě budu schopna takhle milovat, jestli má na to všechno moje srdce dostatečnou kapacitu a teď můžu s klidem říct, že má, že srdce matky je flexibilní a pobere toho víc, než si myslíme. Těším se na život s mými dcerami na radosti i strasti, kterými si projdeme, na překvapení, které nám život přinese. Jsem neskutečně šťastná a vděčná za to, že jsem je mohla na svět přivést v takové nádherné atmosféře klidu, na to, že mi je po jejich zrození nikdo nevyrval z náruče jen proto, aby je zvážil. Jsem šťastná, že jejich start na tomto světě byl právě takový, jaký má být. Teď už jen zbývá být jim v životě dobrým průvodcem a vychovat z nich dobré lidi a to je ten největší úkol každé matky.
Děkuji moc Šárko za pocit bezpečí a pohody, který jsi pro mě vytvořila. Za to, že jsi přesně věděla kdy slovně podpořit, kdy jen chytit za ruku a kdy naopak úplně mlčet. Máš nádhernou ale velmi odpovědnou práci a přeji Ti jen to nej, ať se Ti daří ať se rodí jen zdravá miminka šťastným a připraveným maminkám. Díky za to, že jsi udělala ze dvou nezapomenutelných dnů mého života něco neskutečně krásného.
Kateřina
Natálka
Už před otěhotněním jsem od porodu očekávala něco víc než jen nutné zlo a byla jsem rozhodnutá pro sebe a budoucí miminko najít alternativu. Na doporučení mě zaujala Krnovská porodnice a po otěhotnění jsem se přes další doporučení dostala k Šárce. Po prvním telefonickém kontaktu se mi ulevilo, Šárka mi vyloženě sedla a potvrdila mé očekávání. Po prohlídce porodnice a osobní schůzce jsme s manželem měli definitivně vybráno. Jsme sice z Prahy a museli jsme si zařídit spoustu věcí, aby bylo reálné rodit v Krnově, ale vůbec jsme nelitovali! Po celé těhotenství mi byla Šárka nesmírnou oporou, ačkoli jsem se cítila báječně, doktoři nás občas pěkně postrašili. 14 dní před termínem nám započala cesta za porodem a moc jsme si to užili. Do nemocnice jsem přijela v poledne, sice s krásně rozjetým porodem, ale unavená. Šárka byla skvěle napojená, měnili jsme polohy, zapojovala manžela, její hlas a informace o průběhu mě vždy uklidnily a dodaly sílu. Nakonec došlo na nějaké lékařské zákroky pro pošťouchnutí, nechtěla mi prasknout voda a kontrakce začaly slábnout. Zpětně je mi z toho trochu smutno, ale právě proto jsem ráda, že jsem u porodu měla Šárku, které jsem důvěřovala, nic špatného by mi v dané situaci nedoporučila a nijak na mě netlačila. Porodní stolička má v Krnově nějakou zvláštní auru, ačkoli na záchodě mi byly kontrakce vyloženě nepříjemné, na stoličce, v podobné poloze, vše šlo lépe, až do konce. První myšlenka bezprostředně po tom, co mi Natálku podali do náručí, byla: „A to je všechno? No tak to byla brnkačka.“ Ještě před pár minutami bych si za to dala pěstí Splnil se mi sen, z porodu si odnáším převážně krásné a úsměvné vzpomínky.
Děkujeme
Matyášek
Jako prvorodička jsem se porodu neskutečně obávala. Těhotenství jsem oddalovala, co to nejvíce šlo. Když jsme se nakonec začali o miminko snažit, šlo to neskutečně rychle a po měsíci od vysazeni antikoncepce se nám na těhotenském testu objevily dvě čárky a my se začali na příchozí miminko neskutečně těšit.
Od začátku těhotenství mne provázely komplikace, takže jsem od 8. týdne těhotenství zůstala doma na rizikovém těhotenství a byla práce neschopna. Genetické testy nedopadaly dobře, tak jak jsme očekávali a na zdravé miminko jsme se mohli snad začít těšit až tak od 5. měsíce, kdy byly všechny pochyby rozehnány výbornými výsledky.
Jelikož jsem byla doma a práce neschopna, měla jsem čas brouzdat po internetu, kde jsem sjížděla různé internetové stránky ohledně těhotenství a příchodu miminka. V hlavě se mi rodily různé myšlenky, které jsem nutně musela s někým konzultovat. Dostala jsem kontakt na Šárku, na kterou jsem slyšela jen samou chválu a ihned ji kontaktovala po telefonu. Byla velmi přátelská a sympatická, domluvily jsme se na první schůzce a můj názor na Šárku se nezměnil ba naopak. Věděla jsem, že se konečně můžu obrátit na člověka, který těhotenství rozumí a má za sebou spoustu úspěšných porodů.
V mém okolí je spousta „zkušených rodiček“, které mě zásobovaly spoustou informací, ale očividně hodně těchto informací a rad byly špatných a závádějících. Proto jsme se s manželem domluvili, že se s našimi dotazy a potřebami ohledně porodu budeme obracet již pouze na Šárku a nebudeme už poslouchat žádné babské rady. Od té doby jsem se celkem zklidnila a mohli jsme se začít těšit na samotný porod. Jelikož manžel neznal odpovědi na mé šílené otázky a nevěděl už jak mi pomoci, tak byl neskutečně rád, že jsem se měla na koho obrátit. Po porodu mi manžel oznámil, že těch 9 měsíců bylo neskutečně těžkých (jeho slovy: „Miláčku, byl to nářez…“).
Po konzultaci s mojí gynekoložkou jsem mohla od 29. týdne těhotenství začít navštěvovat kurzy plavání pro těhotné, které vedla právě Šárka. Nejednalo se jenom o čisté procvičování a správné dýchání, ale mohly jsme zde konzultovat i naše obavy a na Šárku se obrátit s jakýmkoliv problémem. Bylo velmi příjemné se objevit mezi několika těhulkami a prvorodičkami a vědět, že nejsem jediná, kterou strach a obavy související s porodem doprovází.
Kolem 34. týdne mi začali bolesti a byla jsem hospitalizovaná v nemocnici, kde Šárka se mnou už předběžně vyplnila formuláře pro přijetí k porodu a tím pádem, až nastal čas porodu, jsme nemuseli ztrácet čas formalitami. Matyášek se nakonec rozhodl, že se mu ještě na svět nechce a tak jsem byla propuštěna domů. Nakonec ve 40. týdnu jsem stále Matýska nosila pod srdcem a když mi bylo lékaři doporučeno, že miminko musí na svět tak, jsem souhlasila a nechala si zavést tabletku na vyvolání porodu.
Kolem 18:00 hodiny mi praskla plodová voda a porod se začal neskutečně rychle rozebíhat. Kontrakce mi nastoupili po 3 minutách a nebudu lhát, bolelo to jako čert. Byla jsem přemístěna z pokoje na porodní sál, kde Šárka dorazila během chviličky a začala už mě pomalu připravovat na samotný porod. Zkoušeli jsme různé varianty úlevových poloh a až nakonec mi trochu od bolesti pomohla vana napuštěná teplou vodou. Po celou dobu porodu byl přítomen také manžel, který mi byl neskutečnou psychickou oporou. Šárka mu též radila, jakým způsobem mi může od bolesti ulevit. Kolem 20:30 už se malý dral na svět a tak tak jsme se stihli přemístit z vany na porodní postel, kde jsem malého ve 20:50 přivedla za pomocí Šárky na svět, malý vážil krásných 3780 gramů a měřil 50 centimetrů.
Jakmile byl malý venku spadl mi kámen ze srdce, že je zdravý a že vše proběhlo v pořádku. Byl to neskutečný pocit, který se nedá slovy popsat. Po porodu proběhl bonding a malý už se sápal po prsu. Mezitím mě Šárka s lékařem zkontrolovali a zašili neboť u porodu došlo k menšímu poranění. Po dvou hodinách od porodu dostal syna do rukou manžel, který za doprovodu sestřičky z dětského oddělení odešel malého okoupat, zkontrolovat a přichystat do postýlky. Já se mezitím za pomoci Šárky dopravila na pokoj, kde jsme si Matyáška s manželem užívali. Pocity to byly opravdu nádherné. Šárka nás po celou dobu hospitalizace navštěvovala a vždy poradila s kojením a dalšími „drobnostmi.
Šárka mi po celou dobu těhotenství byla velkou oporou a rádkyní a i samotným porodem mě provedla bez jakýchkoliv komplikací a to i ve chvílích, kdy jsem to již chvílemi vzdávala. Po této zkušenosti nyní víme, že služby Šárky využijeme znovu a to klidně i u třetího, čtvrtého i pátého potomka 🙂 🙂 🙂 🙂
Maxmiliánek
Tento porodní příběh započal už v roce 2014, kdy jsem porodila prvního syna plánovanou sekcí. Přestože bylo vše v pořádku, okolnosti porodu byly velmi stresující, což se podepsalo na následném sžívání s miminkem a laktaci, kterou jsme si doslova vybojovali po dlouhých třech týdnech. Velmi záhy jsem věděla, že přístě to chci jinak.
Když jsem podruhé otěhotněla, začala jsem se zabývat myšlenkou na VBAC (vaginální porod po předchozím císařském řezu), pečlivě studovala všechna pro a proti a jelikož bylo těhoteství bezproblémové a vše mi nahrávalo do karet, rozhodla jsem se do toho se svolením svého lékaře jít.
Věděla jsem však, že abych byla během porodu v pohodě, potřebuji mít vedle sebe člověka, který bude znát má přání a bude nade mnou držet ochrannou ruku. Ve stejnou dobu se „na scéně“ objevila Šárka se svými službami a vzhledem ke spoustě kladných ohlasů na její osobu jsem ji kontaktovala. Od prvního setkání mi byla velmi sympatická a působila jako zkušená sebevědomá žena. Přesně to jsem potřebovala.
S blížícím se termínem porodu a stále častějšími předporodními příznaky jsme byly v kontaktu téměř denně a i díky tomu jsem se na porod těšila a v klidu vyčkávala na den D. Ten nastal 31. srpna. Na sále jsem strávila dlouhých a náročných 13 hodin a byly chvíle, kdy jsem propadala zoufalství a beznaději, ale Šárka vždy přišla v pravou chvíli s tím nejoptimálnějším řešením, které mi dodalo aspoň trochu sil do dalšího boje. Nejednou se moje myšlenky schylovaly k operačnímu řešení a věřím, že nebýt Šárky, pravděpodobnost takového konce by byla mnohem větší. Naštěstí samostný závěr přišel až nečekaně rychle a najednou jsem měla své miminko na hrudi a koukali jsme si do očí. Byl to nepopsatelný pocit. Opět se mi v životě potvrdilo, že čím je cesta k cíli trnitější, tím sladší je pocit z jeho dosažení.
Děkuji Ti, Šári, za splnění jednoho ze svých životních snů.
Martina
Zuzanka
Je to přesně 6 týdnů a když jsem přemýšlela jak bych popsala náš porodní příběh, napadlo mě, že na začátku byl strach z lékařů, českého zravotnictví a porodu obecně. Své první těhotenství jsem prožila gynekologem hodnoceno jako rizikové. Určité zdravotní komplikace byly, ale i tak jsem se cítila velice dobře.
Užívala jsem si odpočinek a četla. V době internetu se zvědavá těhotná až diví co najde za informace. A to mě také motivuje k napsání pár řádek, aby i jiné ženy měly možnost vidět zrození mýma očima.
Během prvního trimestu se mi v hlavě zrodil sen prožít porod s přirozenějším průběhem než je běžné ve většině českých porodnic. Mým cílem bylo mít miminko u sebe co nejdříve po porodu, užít si bonding, porodit bez nástřihu, vynucených zásahů a v rodinném prostředí, kde člověk není jen číslo do statistiky. Bylo mi jasné, že potřebuju profesionála, který bude vědět o mých přáních a podpoří mě.
Pomoc Šárky jsem poprvé ocenila když se mi v 37. týdnu začal zvedat tlak. Byla mi oporou, vše se mnou konzultovala a uklidnila mě. V 38. týdnu mě můj gynekolog předal do péče porodnice. V autě cestou do Krnova jsem měla 2 kontrakce, tak jsem se radovala, že už brzo uvidím naši vytouženou holčičku. V poradně mi opět změřili tlak a rovnou si mě nechali na gynekologii. Bylo mi jasné, že mě čeká vyvolávání. Optimismem mě naplnila informace z poradny o tom, že se začínám otevírat a že miminko je připravené. Tak jsem si zopakovala, že porodím snadno a rychle (což jsem si pro jistotu opakovala celé těhotenství). Člověk si naplánuje přirozený porod, ale věděla jsem, že se nesmím hroutit když se od plánu odchýlíme, že hlavní je zdraví naší dcery a moje.
Druhý den v 7 ráno následovala tabletka na vyvolání. Nejdůležitější bylo, že jsem byla ve schopných rukou, mohla se uvolnit a soustředit na miminko. Všechno šlo velice rychle, krásně se rozběhly kontrakce, kolem poledne nabraly na síle. No nebudu lhát, že to nebolí, protože bolí a dost. Ale nikdy bych nevěřila, že to dokážu zapomenout. Manžel to popsal jako transformační zážitek. A i když mě to málem vystřelilo z bot, 12.7. v 15:14 naše Zuzanka spatřila svět.
Na místě je vyzdvihnout, že nejvíc nejlepší věc je vana plná horké vody. Využili jsme taky jako spousta jiných úžasnou porodnickou židli. Bonding proběhl naprosto ukázkově.
Můj velký dík patří veškerému personálu Krnovské porodnice a především Šárce, ve které jsem měla to pravé zastání. I sestřičky na novorozeneckém oddělení byly skvělé. Ani přes počáteční potíže s kojením to s námi nevzdaly a díky nim dneska plně kojíme. Rodit v Krnové se Šárkou hodnotím zpětně jako nejlepší rozhodnutí mého života, ani vzdálenost 75km nás nezastavila.
I když vše nejde podle plánu, možná to tak mělo být a je to pro nás to nejlepší, jenom to ještě nevíme. Já nakonec rodila rychle a jestli snadno? To si nepamatuju 🙂
Alena
Matyášek
Když jsme se s manželem dověděli, že čekáme tolik chtěné miminko, naplnilo to naše srdíčka štěstím. Tyto pocity štěstí však asi jako u každé prvorodičky u mě střídaly obavy o to, jak celé těhotenství završené porodem zvládnu.
První měsíce utíkaly jako voda, vyšetření, které jsme absolvovali dopadala dobře, a tak jsme se čím dál víc těšili na zdravé miminko. Jako většina budoucích matek jsem začala chodit na těhotenské plavání, kde jsem se poprvé setkala se Šárkou, o které jsem od kamarádek a švagrové slyšela jen to dobré. Rozhodla jsem se, že Šárku také požádám o spolupráci. V posledních týdnech byla mým dobrým rádcem a jediným přítelem na telefonu, který mi na vše dokázal odpovědět.
Doba pokročila k 19. červenci večer a já si o drobnostech psala se Šárkou, která mi mezi řeči sdělila, že si jde umýt hlavu, aby mi,“ kdyby náhodou“, nedělala na sále ostudu 🙂 Asi jsme to přivolaly, protože za pár desítek minut jsem začala pozorovat změny, které se mi nezdály. V 23:00 mi začínala odtékat plodová voda, po pár minutách se objevily i první kontrakce.
Vše jsme díky Šárce měli přichystáno, papíry vyplněné, a tak jsme po vyšetření mohli rovnou na sál, kde jsme strávili asi tři a půl hodiny. Pět minut před pátou hodinou ranní 20. 7. byl malý Matyášek na světě. Vše bylo tak rychlé, a i když velmi bolestivé, musím říct, že se mi o takovém porodu ani ve snu nezdálo.
Nevím, jak by porod probíhal, kdyby tam s námi nebyla Šárka, ale vím zcela jistě, že bych nebyla takto klidná a odhodlaná vše zvládnout. Věděla přesně, jak mi pomoct, co pomáhá a čím mi může ulevit a jak porod urychlit. Popisovala přesně co se děje, a tak jsme s manželem věděli, že vše jde, tak jak má.
S manželem jsme byli nesmírně rádi za pomoc Šárky a musíme říci, že je to opravdový profesionál, který svoji práci dělá především srdcem. Jistě můžeme říct, že u dalšího porodu ji znovu oslovíme. Byla mi s manželem opravdu velkou oporou.
Dnes už všichni tři chceme ze srdce poděkovat za profesionální chování, a především lidský a osobní přístup, který se už dnes tak málo vidí. Člověk má z ní opravdu pocit, jako by byla dlouholetá kamarádka, a proto je všem maminkách a jejím mužům tak blízká.
Ještě jednou moc děkujeme L+S+M
Štěpánek
Byla jsem neskutečně šťastná od chvíle, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná. Věděla jsem, že průběh těhotenství a porodu má nesmírný vliv na miminko, proto jsem se od prvního dne snažila být psychicky v co největším klidu a nenechala se kdečím rozhodit.
Co tomu velmi přispělo, bylo vřelé doporučení Šárky jako porodní asistentky mou kamarádkou a kolegyní z práce od Šárky. Tehdy bylo na přemýšlení o porodu ještě docela brzy, jelikož jsem byla teprve ve 3. měsíci těhotenství. Nicméně, zkontaktování Šárky mi nepřišlo od věci, proto jsem si s ní hned domluvila první schůzku. Na tomto setkání se mi Šárka jevila velmi sympaticky. Když jsem jí řekla, že mezi mé koníčky a zároveň práci patří sport a náročný fyzický trénink, měla jsem obavy, že mi Šárka cvičení zatrhne. Z Šárčiny strany se mi naopak dostalo jen samé chvály a podpory, ať se cvičením pokračuji a jsem nadále aktivní. Je samozřejmé, že jsem častost a náročnost aktivity snížila, ale bez pohybu jsem si těhotenství nedokázala představit. Posilování se závažím, později bez, a rychlé denní chůzi jsem se věnovala prakticky až do samého porodu a věřím, že mi to u porodu jen pomohlo.
Podruhé jsem se s Šárkou setkala asi 3 týdny před porodem, kdy jsme vyřešily všechny papírové záležitosti, které bych musela vyplňovat při příjmu do porodnice, což jsem velmi ocenila. Také mi dala spoustu rad a doporučení týkající se porodu a kojení. Do té doby jsem neměla potřebu ji kontaktovat, jelikož těhotenství probíhalo v pořádku a porodu jsem se nijak nebála, jelikož jsem věřila Šárce a neméně sobě. Byla jsem přesvědčená, že vše s Šárkou zvládnu a dokážu. K tomu mi také pomohla knížka Hypnoporod, která mi vykreslila vizi nádherného porodu a tuto představu jsem si dennodenně přehrávala v hlavě.
Když jsem cítila, že už opravdu potřebuji do porodnice, Šárka pohotově zareagovala a jeli jsme. V porodnici nás po příjmu a vyšetření ubytovala na pokoj, kde jsme ještě hodinu čekali a následně šli na sál. Tam jsme byli jen já, můj přítel a Šárka a to mi obzvlášť vyhovovalo. Mohla jsem se naložit do horké vany, která mi porod urychlila, a věřím, že ulevila od bolesti, i když jsem bolest jako prvorodička prožívala velmi intenzivně. Na lehátku jsem musela protrpět pár kontrakcí, aby došlo ke správné rotaci miminka, a následně jsme se přesunuli na stoličku, kdy můj přítel seděl za mými zády a mohl mi tak být oporou.
I přes velké bolesti a má slova, že to nedokážu a nezvládnu, mě Šárka přesvědčovala o opaku. Říkala, že je porod nádherný a vedu si naprosto skvěle. To mi dodalo zase síly a náš krásný a zdravý Štěpánek se narodil asi minutu nato. Přisál se k prsu do půl hodiny, ale já jsem to časově vnímala, jako by uplynulo sotva pár minut poté, co jsme se přesunuli na lehátko. Byla jsem přešťastná! Nedocházelo mi, že už je po všem a že mám to největší štěstí u sebe. A obzvlášť se mi ulevilo, když doktor zhodnotil, že nebude třeba žádného šití.
Tak jsme to opravdu zvládli! Díky pohodovému a klidnému těhotenství, obrovské podpoře od mého přítele a mé mamky, díky cvičení … a úplně největší díky patří Šárce, která může za tak – dnes už pro mě – krásný průběh porodu.
DĚKUJEME a příště určitě opět s Tebou Šári! Jsi skvělá 🙂
Domča, Peťa a Štěpánek
Zuzanka
K Šárce jsem chodila do kurzu plavání. Skvěle jsem se protáhla, odreagovala od všedních povinností a i když jsem rodila už podruhé, mnoho nového jsem se dozvěděla. Zuzanka se narodila po termínu, všechno šlo krásně a rychle. Komplikace přišly až po porodu, když jsme museli odjet do Fakultní nemocnice v Ostravě kvůli zápalu plic u Zuzky. A jsem moc ráda, že jsem mohla rodit v Krnově. V Ostravě není na nic čas, rodí se tam jak na běžícím pásu a porodní sály taky za moc nestojí. Takže pokud se rozhodujete, zda rodit v Krnově nebo ne, tak rozhodně ano. Výborné zázemí, zařízení a sestřičky. Líto mi je jedině to, že když jsem rodila poprvé, tak Šárka ještě své služby nenabízela. Určitě bych to využila a méně se stresovala a mohla si svůj první porod užít tak jak ten druhý.
Princezna Lada
Dne 25. 10. 2017 mi bylo definitivně potvrzeno mé několika měsíční přání slyšet slova od mého lékaře a to: „ano jste těhotná 7+6″. Další krásné slovo jsem uslyšela 17. 1. 2018 ve FN v Ostravě, že čekáme holčičku. Jelikož jsem aktivní člověk, tak jsem se snažila i během těhotenství nevzdávat se svých aktivit. V průběhu těhotenství jsme „všichni tři“ chodili na dlouhé tury, běžkovali, plnili pracovní povinnosti atd. O porodní asistence Šárce jsem se dozvěděla na konci měsíce února od své sestry, a jelikož jsem si průběh těhotenství užívala, rozhodla jsem se, Šárku oslovit také i pro to, aby mi pohoda vydržela i nadále.
Během jara jsem docházela na předporodní kurz plavání každý pátek, pod vedením asistentky Šárky. Vždy jsem odcházela s pocitem, že je a bude všechno v pořádku. Ani na minutu jsem si nepřipouštěla nějaké komplikace, spíše naopak, na porod jsem se těšila. Od 38. týdne mě uklidňovalo vědomí, že se mám na koho obrátit kdykoliv a to i v nočních hodinách.
Laděnka se rozhodla zůstat v bříšku o týden déle, narodila se při novoluní 13. 6. 2018 ve 22:36 hodin.
Všem, co budou číst tento děkovný článek, bych chtěla vzkázat, že není třeba se těhotenství ani samotného porodu bát a už vůbec ne, když budete mít vedle sebe takového profesionála, jako je paní Šárka. Touto cestou jí za veškerou pomoc a podporu moc děkuji.
Tereza
Porodů jsem se vždy obávala. Řeknete si, že je to přirozený proces a že tím prochází téměř každá žena. U mě to byl částečně strach z neznámého a částečně strach z bolesti. První porod byl sice spontánní, ale byly u něj komplikace, takže jsem zažila šok. Proběhl velmi rychle, avšak prožitý strach o život mé dcery se do mě otiskl.
Zanedlouho jsem otěhotněla podruhé. Asi půl těhotenství jsem podvědomě hrála hru na schovávanou. Dělala jsem, že vlastně nejsem těhotná. Pak jsem si naštěstí uvědomila, že to není správné řešení mé situace – popíráním strach z dalšího porodu jen narůstal. A hlavně, stejně budu znovu rodit, ať chci nebo ne.
Tak jsem byla dotlačena postavit se svému strachu čelem. V tu dobu ke mně přišla informace o Šárce. Kamarádka si ji chválila, že je moc fajn a že to mám zkusit s asistencí u porodu. Nejprve mi to přišlo trochu zbytečné, objevovaly se myšlenky typu – přece to musíš zvládnout i sama, ne? Jenže to byly spíše myšlenky mojí babičky a maminky, které mé strachy moc nechápaly. Já přece chci jakoukoliv pomoc, které se mi dostane.
Zavolala jsem tedy Šárce a domluvila se na schůzku. Okamžitě mi byla sympatická a dohodly jsme se na společném porodu. Součástí její služby těhotným ženám je 24 hodinová dostupnost na telefonu 14 dní před porodem. To mi velmi pomohlo – jistota, že mohu kdykoliv cokoliv zkonzultovat a poradit se. U prvního porodu jsem totiž do porodnice jela natřikrát, nerozeznala jsem poslíčky od rozbíhajícího se porodu.
Konečně nadešel čas porodit další miminko a manžel mě vezl do porodnice. Než jsme vyjeli, volali jsme Šárce, že jsme na cestě a ona si mě začala v nemocnici papírově přijímat. Tím se přijímací rituál zkrátil zhruba o hodinu. To ocení každá žena. Při porodu se logická mysl vypne a odpovídat na spoustu otázek je velmi namáhavé a odvádí to pozornost pryč od porodu, což ženu dost stresuje.
Do porodnice jsme přijeli, když jsem měla stahy co 4 minuty a za hodinu bylo miminko na světě. Ve srovnání s prvním porodem, kdy jsem celou první dobu porodní strávila v nemocnici (v podstatě celý den), to bylo velice příjemné.
Druhý porod byl o mnoho jednodušší než první a opravdu jsem nesmírně ocenila, že je tam se mnou žena, která ví, co se děje, a ví, co má dělat. Mít u porodu muže je super, ale ten neví, čím si žena prochází a tak nemůže účinně radit nebo pomoci. Ne tak, jako žena která už porodila spousty dětí včetně svých a pomohla mnoha ženám. Manžel byl opěrný sloup a Šárka aktivní a laskavá pomoc.
Tento porod mě zbavil strachu z porodů. Byl přirozený, bez poranění, zkrátka ukázkový. Ano, stahy bolely a když jsem tlačila synáčka ven, tak to bolelo. Ale trvalo to krátkou chvilku a ta odměna miminka v náručí stojí za vše. U prvního porodu mi miminko odnesli a vlastně ani nevím proč. Dost mě to pak trápilo. Tak jsem o tom Šárce řekla dopředu, že tentokrát to chci jinak, že chci miminko hned po porodu k sobě. Skvělé je, že vás v porodnici někdo zná, vaše přání i obavy a stará se o to, aby přání byly naplněny a obavy se nevyplnily.
Šárka se o mě skvěle starala, je perfektní a zkušená porodní asistentka jak po odborné tak po lidské stránce. Byla mi velikou oporou a jsem jí za to nesmírně vděčná. Děkuji, Šárko.
Vřele ji doporučuji všem ženám, protože rodíme párkrát za život a je možné si porod i užít!
Tereza
Ellinka
Sepsání „porodního příběhu“ mi trvalo dlouho a přitom jsem tolik chtěla Šárce příběh co nejdříve poslat! Podařilo se mi to až v sedmém týdnu po narození Ellinky. Asi to šestinedělí má opravdu paralizující vliv na vše kromě péče o miminko 🙂
Volba krnovské porodnice nebyla žádná automatika. A to, že mi osud přihrál do cesty Šárku, už vůbec ne.
Pocházím z Brna, před pár měsíci jsme se odstěhovali do Olomouce a Krnov je ještě přes hodinu cesty od Olomouce a pro mě toho času naprosto neznámá a vzdálená lokalita 🙂 Pro krnovskou porodnici jsem se rozhodla na základě referencí z kurzu Jemné zrození a hlavně po její osobní návštěvě, kde nás s přítelem ohromilo nejen krásné prostředí, ale především vstřícný a profesionální přístup hlavní sestry paní Petřekové. Den otevřených dveří nebyl veden, jako v ostatních porodnicích jako exkurze, ale jako předporodní kurz. Paní Petřekovou zajímala naše přání, představy i naše obavy.
Přeci jen jsem ale s volbou Krnova váhala. A to především z hlediska dojezdové vzdálenosti.
Jsem celkem stresařka a tak jsem věděla, že pokud Krnov, tak jedině s asistentkou, se kterou budu konzultovat čas odjezdu do porodnice.
Od Jany Čurdové, která působí jako dula především v Ostravě, jsem dostala doporučení na Šárku.
Byla jsem před tím v kontaktu s více dulami a asistentkami, ale Šárka mi sedla hned při prvním telefonátu. Věděla jsem, že je to ta správná osoba pro mě. Osobní konzultace a další četná komunikace mě v tom nadále utvrzovaly.
Šárka se mnou konzultovala výsledky z gynekologické ambulance, indikace blížícího se porodu a hlavně mi byla velkou psychickou oporou.
S Ellinkou v bříšku jsme měly domluvené datum 5.5. Vcelku ambiciózní plán – pět dní před stanoveným termínem.
Bavili jsme tím široké okolí. Šárka nás i v tomto v podstatě velmi málo reálném plánu podporovala a ochotně radila,jak Ellinku vylákat na svět (procházkami, ostrým jídlem apod.)
Abyste si nemysleli, jistá tolerance tam byla:-) Vzhledem k dojezdu jsem si přála, aby porod byl některý den prodlouženého víkendu a přítel byl doma, což také nakonec vyšlo.
Den před „dnem D“ večer začaly pozvolné kontrakce, ve tři hodiny ráno už jsem Šárku budila a ta mě ještě poslala do vany a odpočívat. V sedm jsem volala znovu s kontrakcemi po šesti minutách a i přes uklidnění Šárky jsme v osm vyrazili směr Krnov. Po deváté jsme byli na místě, ale už bez kontrakcí. Šárka neváhala, domluvila nám nadstandard, objednala oběd a ujistila, že se uhnízdíme a kontrakce opět naběhnou. Tak se také stalo odpoledne kolem třetí hodiny. Volala jsem Šárce a už se mi hodně těžko mluvilo. Dost mě překvapila její radostná reakce z toho jak těžko mluvím. Ještě radostněji vypadala, když mě viděla krčit se na posteli. Teď už vím, že bych radost měla příště i já.
Dál to bylo jak ve wellness, vybrala jsem si sál, napustili mi vanu, přidali vybrané olejíčky, pustili hudbu, masírovali mě….
Ne, dělám si srandu, péči jsem měla opravdu luxusní, od Šárky i od přítele, kterého skvěle instruovala a úkolovala (což oceňuji snad nejvíce, nezvládla bych přemýšlet natož vysvětlovat). Všichni se mě ptají, jestli to bolelo. Ano, bolelo to jako čert. Ani afirmace a nahrávky z kurzu Jemného zrození (hypnoporod) mi bolest moc nezmírnily (princezna Kate to má asi zmáklé mnohem líp, co se dá dělat). Vše jsme nakonec zvládli bez tišících léků, přirozeně, na stoličce,s přítelem,o kterého jsem se mohla mezi kontrakcemi opřít a s Šárkou u nohou, která mě povzbuzovala, navigovala a uchránila zranění.
Ellinka se narodila 8.5. ve 22:42 na Den vítězství. A vítězství to vskutku bylo, oslavovala bych jej nejradši každý den! 🙂
Šárka mi byla velkou oporou bezprostředně po narození Ellinky, během pobytu v porodnici i v průběhu celého šestinedělí.
Její profesionalita a zároveň lidskost a neskutečná srdečnost je tak povzbuzující, že bych Šárku přála každé nastávající mamince, ať je z Krnova či z Prahy.
Stálo to za to a stále stojí!
Šárko, děkuji!!! 🙂
Ela
Tímto bych chtěla poděkovat Šárce za splnění snu o mém vysněném porodu. Při jejím profesionálním, trpělivém přístupu během porodu jsem se cítila bezpečně. Dohodnuté přání bylo splněno dle mého individuálního požadavku. U Šárky mé kolegyně jsem byla ráda za absolvování těhotenského plavání, kde mi poskytla plno rad a ujištění o porodu.
Nejcennější rada „vyčkat na správný čas zrození“.
Ještě jednou děkuji !!!
Alexandr
Dlouho jsem přemýšlela, jak a hlavně jak dostatečně bych slovy mohla vyjádřit obrovské díky PA Šárce Janáčové která mě provázela během mého těhotenství a porodu a díky její pomoci máme doma již 3 týdenního chlapečka.
Když jsem zjistila, že čekáme miminko, už jsme měli doma skoro desetiletého syna Honzíka, který nám dělá jen a jen samou radost. Ale jeho příchod na svět nebyl zrovna lehký. 13 hodin bolestí, stahů, naprostá vyčerpanost a zoufalství. Pamatuji si, že jsem ke konci už neměla sílu tlačit jak jsem byla unavená. Nakonec musel být stejně Honzík přiveden na svět pomocí VEX.
Právě můj první porod byl důvod oslovit Šárku, aby mě provázela během druhého těhotenství a porodu. Když jsme se poprvé sešly, byla jsem asi v 30. týdnu těhotenství. Už po první schůzce jsem věděla, že to bude úžasné a že si ten druhý porod užiji, ano, byla jsem rozhodnuta si to užít se vším co k tomu patří. Nevím jak je to možné, ale žádnou špatnou zkušenost z prvního porodu jsem si ani nepřipouštěla. A já se na blížící se porod začala těšit. S Šárkou jsem se cítila moc dobře a má důvěra v to, že se všechno dobře dopadne zesílila.
Jelikož jsem velmi aktivní člověk, tak jsem se snažila během těhotenství dělat vše na co jsem byla zvyklá ještě před otěhotněním. Cvičila, běhala, jezdila jsem na rotopedu, starala se o zahradu, chodila na procházky, četla naučnou literaturu doporučenou od Šárky a samozřejmě absolvovala předporodní kurzy plavání. A během toho všeho jsem se psychicky připravovala na blížící se porod. Ani na minutku jsem si nepřipouštěla nějaké komplikace, Šárka měla mou absolutní důvěru. Každé naše setkání, či zpráva mi dodávala energii a jistotu, že my dvě to spolu zvládneme.
A bylo to tu, přišel den mého porodu a já jsem cítila, že tento den přivedu na svět své druhé dítě. A taky to tak bylo, 25.4.2018 v 19.30 jsem byla přijata do porodnice a ve 23:41 jsem za pomoci Šárky a mého muže přivedla na svět našeho syna Alexandra.Porod byl rychlý a krásný a ten nádherný pocit, kdy Vám to tělíčko vklouzne do náruče se ani nedá popsat, nikdy, ale opravdu nikdy jsem nezažila něco tak úžasného a intenzivního a vím, že na ten pocit štěstí v životě nezapomenu.
Chtěla bych vzkázat všem budoucím maminkám ať se nebojí porodu, že to může být opravdu nádherný zážitek se vším všudy a když ještě máte vedle sebe takového profesionála ve svém oboru jako je Šárka Janáčová, která dělá svou práci s láskou, tak to půjde všechno samo.
DĚKUJEME !!!!
Sluníčkový Bruno
Ráda bych tímto velice poděkovala Šárce, která mne provázela během mého prvního těhotentsví a porodu v porodnici Krnov.
S Šárkou jsem absolovala už kurzy plavání pro maminky, kde individuálně každou z maminek nenápadně a citlivě směrovala k ideálnímu nastavení fyzické kondice a mysli pro porod.
A tak jsme díky Šárce a její trpělivosti, mnohaleté zkušenosti a skvělé péči mohli na sluníčkovou neděli 29.4.2018 v 15:14 přivítat našeho milovaného Bruna a hned druhý den jít domů, protože já i malý jsme byli v naprostém pořádku a dobré kondici :o)
Děkujeme a přejeme spoustu krásných doprovázení u porodů !!!
Příběh šťastného tatínka a můj první privátní porod
Přátelé, kamarádi, je to přesně 24 hodin, co přišla na svět naše úžasná dceruška B. M. Má krásných 46cm, 2810g.
Touto cestou bychom také moc rádi poděkovali naší porodní asistence Šárce Janáčové. Úžasná paní s velice přátelským přístupem, moc si Vaši pomoci vážíme!! Byl to krásný nepopsatelný zážitek Maminka i Beátka jsou v pořádku a už se moc těším, až si je odvezu obě domů!
