Julie
Rozhodnutí rodit se svoji porodní asistentkou bylo jedno z nejlepších v mém životě. A za to, ze mi osud (nebo vrchní sestra Krnovské porodnici ) přihrál do cesty Šárku, jsem neskutečně vděčná.
Šárku jsem kvůli okolnostem oslovila hodně pozdě, de fakto až ve 37. týdnu, i tak mě ale vtěsnala mezi své klienty a už naše společná konzultace nám s manželem moc pomohla. Přípravou na porod nás Šárka krásně nachystala a já si všechny její užitečné rady vzala myslím docela k srdci, od homeopatik, bylinných napářek, cvičení s Anniballem, pití čajů, atd… Co pro mě ale bylo důležité, byl Šárky přístup a zároveň i smysl pro humor a uvolněná atmosféra, kterou nastavila už během prvních sms a setkání. Hlavně i manželovi se líbila a on konečně pochopil, ze to není jen nějaký můj zbytečný rozmar, ale že mi Šárka pomůže se na porod lip připravit a i ho prožít.
V neděli 5 dni před termínem mi odešla hlenová Zátka a první kontrakce přišly v úterý odpoledne na mini tuře s pejskama. Jako prvorodička jsem si nebyla jistá, jestli to nejsou jen poslíčci, ale tu noc se bolesti stupňovaly a já ve 3 ráno psala Šárce, která mi držela pohotovost, že vlny chodí co 5-7min vždy na 1minutu. Šárka mě uklidnila, ze to pomalu začíná a poradila, ať si dam teplou sprchu a zkusím, jestli vydržím ještě doma a zaspat to. Do rána jsem nějak vydržela a kontrakce se světlem začaly zpomalovat a slábnout. Šárka mi řekla, ať se během dne zkusím prospat a nabrat síly na blížící se porod. Odpoledne mi napsala, ať se nešetřím a vezmeme psy pořádně ven. Během procházky se kontrakce zase zesílily a během večera nabraly na intenzitě. V noci už to pak bylo hodně náročné a já zase psala kolem 2 ráno Šárce, tentokrát už to bylo opravdu časté a dlouhé. Nakonec jsme se domluvily na 4 ráno sraz v porodnici a když jsme přijeli, já byla otevřená na 6cm. Dostala jsem pochvalu, že jsem skvělá a po vyšetření se šlo na porodní sál.
Šárka nachystala moc příjemnou a intimní atmosféru, včetně relaxační hudby a esenciálního oleje do aroma lampy a po celou dobu mi říkala, co mám dělat, co se bude dít, co je ještě třeba. Původně jsem myslela, ze si to “odrodím” vkleče nebo na stoličce, ale postupně jsme vyzkoušeli všechny možné pozice. Protože jsem předchozí dvě noci skoro nespala, byla jsem už hodně unavená a ač jsem původně nechtěla žádné urychlováky, nakonec jsme se dohodli na prasknutí plodové vody, která ne a ne prasknout sama. Musím říct, ze to bylo opravdu hodně náročné, možná o to víc tou únavou, ale bez Šárky si to vůbec nedovedu představit. Byla mě (i manželovi) neskutečnou oporou a skvělou průvodkyní celým porodem. Julinka přišla na svět nakonec před 8. ráno, tzn. samotný porod trval “jen”
3,5 hodiny, bez natržení a s velkou pochvalou jak dobře jsme to zvládli (čemu jsem se dost divila vzhledem k tomu, jak si vše pamatuju já ). Když se ohlédnu zpět, vím, že nebýt Šárky, jedeme do porodnice už tu první noc, a zbytečně bychom tam strávili dalších 30 hodin čekáním. Takhle jsem si to prožila v klidu doma a přijela až opravdu na porod samotný. Po celou dobu od prvního setkání pro mě byla velkou oporou a i později na oddělení šestinedělí nás navštívila a dala par skvělých rad, jak s Julčou na to ️🧡
Jestli v budoucnu přijde na další těhotenství, tak rozhodně rodím se Šarkou!
Díky moc za vše!!Lucka, Tom & Julinka
Adriánek
Mít u porodu porodní asistentku byl ten nejlepší krok a investice. Jsme vděční, že to byla právě Šárka, kterou jsme si vybrali. Šárka je žena na pravém místě. Byla nám oporou před porodem, a především v průběhu porodu. Bohužel jsem zrovna rodila v době roušek a různých omezení, ke kterým patřila i nepřítomnost otců u porodu. Bylo to těžké přijmout, ale díky vědomí, že budu mít u sebe Šárku jsem byla mnohem klidnější. Pečovala o mě, masírovala mě, držela mě, pomáhala mi, podporovala a byla mou průvodkyní během nejdůležitějších chvil a okamžiků, kdy Adriánek přicházel na svět.
Díky ní jsem konečně zažila pocit přirozeného porodu a můžu říct, že jsem ho opravdu prožila. Bolest byla velká, ale dokázala jsem se na chvíli do sebe ponořit a nechat své tělo pracovat samo. Je to nepopsatelný pocit a mám srovnání s prvním porodem, kdy to takto zdaleka neproběhlo. Díky mé poctivé přípravě na fyzické (napářky, aniball, čajíčky…)i duševní úrovni (poslouchání hypnoporodu) a díky Šárce měl tento porod hladký a plynulý průběh. Cítila jsem vůči své osobě úctu, respekt, a tak by to měla cítit každá těhotná žena. Práce porodní asistentky není práce, ale poslání a Šárka je toho důkazem. Kde bylo potřeba byla citlivá, ale jinde zase rázná. Dokázala se nacítit na mé potřeby.
Velké díky Šárko …. Kotvanovi.
Vanda
Všechno bylo jinak než jsme si plánovali a možná i proto to bylo překvapivě krásné.Většina žen se setkává se svou PA měsíce předem. Já jsem jako vždy vyčkávala na 40 + kdy mě Šárka i přes docela kritický termín přijala. Stihly jsme všechno. Připravu, konzultace. Šárka mě všechno vysvětlila, tak jak jsem potřebovala a naladila mě do klidnějšího módu, protože jsme rodili v době, kdy otec nesměl být u porodu a představa, že jsem na to sama mě stresovala.
Šárka je nesmírně pozitivní a energií nabitý člověk a to můžu říci bylo klíčové a navíc jsem cítila, že nemá žádné předsudky vůči mě a to mi také pomáhalo překonat tento stav.Moc jsem si přála mít přirozený porod. Jelikož jsem byla 41 tt a nic se nedělo, dělala jsem vše podle rad Šárky a protože jsem si přála rodit i v den služby mého gynekologa, což byla neděle nebo pondělí zkoušeli jsme maximum.
V neděli začala odcházet hlenová zátka, tak jsem informovala Šárku a ta mě povzbudila, že je všechno na dobré cestě a dala další instrukce co a jak. No a brzy ráno kolem 4 jsem začala pociťovat už jemné kontrakce. Spojila jsem se se Šárkou a řekli si co dál. A potom už to jelo. Kontrakce sílily a kolem osmé ráno jsme vyrazili do porodnice. Říkala jsem si, že určitě jedeme brzy. Šárka už na nás čekala, pomohla mi ze vším, s čím by jinak pomohl muž a po ubytovaní mě vyšetřila. A byli jen dobré zprávy. 6 cm z 10, odešly jsme na sál a celou dobu jsme nebyli nikým rušeni a Šárka přesně věděla co a jak potřebuji. Byla skvělá. I když jsem nechtěla píchnout plodovou vodu a žádné léky a urychlovače, vše plně respektovala. Protože se porod brzdil právě neprasknutou vodou domluvily jsme se, že počkáme do 10.hodin a já se rozhodnu a mezitím ještě tomu pomůžeme. Nakonec jsem požádala Šárku ať vodu praskne a pak uz to jelo jak po másle 🙂
Přesně za hodinu se nám narodila naše malá bojovnice Vanda. Měly jsme bonding, tak jak jsem si přála a Šárka po celou dobu byla při mě doslova jako anděl strážný a dohlížela na to, aby vše proběhlo podle porodního přání.Musím říct, že ze strany Šárky to byl opravdu servis se vším. A její čas nebyl o splnění si úkolu, ale jde cítit, že jí to naplňuje, baví a tak nějak záři…. ale to nejde slovy popsat. To se musi zažít. Já už sice ve svých 43 letech dál rodit asi nebudu, ale kdyby náhodou… tak jedině se Šárkou. Za mě jen sama pozitiva. A navíc to bylo se Šárkou druhé rozeni a pokaždé jsem byla za ni opravdu vděčná.
Moc ti Šárko děkujeme. 🙂
Josífek ( 2016 – starší bratr Vandy)
Poprvé jsem rodila ve svých 40 letech v roce 2016. Celé těhotenstvi jsme plánovali a zjišťovali informace o porodech a možnostech. Chtěli jsme přirozený porod bez zásahů a nevědeli jsme co nás vlastně čeká.
V té době jsme o Šárce jeste nevěděli, takže jsem kromě mého muže a duly, kteří byli mým doprovodem nikoho z personálu neznala a protože jsem byla plná obav, strachu a nedůvěry tak podle toho jsem tam i šla a navíc se strašákem vyvolavaného porodu, kvůli věku a délce těhotenství 42 tt. První kontrakce jsem pociťovala právě v den před nástupem do nemocnice na indukci, což bylo ve středu po půlnoci. Odešla hlenová zátka, ale kontrakce byli stále takové nijaké. Až k ránu zesilovaly a protože jsem neměla zkušenost vydali jsme se v 9 ráno do porodnice.
Tam mě vyšetřili a zdělili, že na porod to není, že si máme dát oběd a ubytovat se. Tak jsme čekali a to čekání bylo neskutečně dlouhé. V šest večer, kdy se měnily sestřičky jsme šli na měření ozev. Otevřely se dveře a tam stal úplně někdo jiný než jsem čekala. Druhá PA – Šárka. Natočila mi ozvy a na můj vkus byla taková divoká :). Jenže ozvy nebyli ideální a já si říkala “ tak a je po představách o přirozeném porodu „. A už lítaly hlavou jedna domněnka a pochyby za sebou.“ Budeme muset pustit vodu“ zavelela doktorka a bylo to. Šárka nás odvedla na porodní sál. Bylo kolem 20 hodin a jako mávnutím kouzelného proutku to začlo a kontrakce sílily a Šárka mě radila, co by bylo vhodné zkusit. Komunikovala se mnou, byla empatická, respektovala nás a já jsem pocitovala, že jí můžu důvěřovat. Byla pozitivní a věděla přesně, co potřebuji aby mi předala informaci, jak se rodí. Trvalo to do hodiny po půlnoci, kdy se Josífek rozhodl, že tedy se narodí. A vše proběhlo, tak jak jsme si přáli.
Je to už sice skoro 4 roky a některé vzpomínky se ztrácí, ale Josífek se narodil na Šárčin svátek a to bylo určitě znamení, tedy aspoň pro nás.
Díky moc Šárko 🙂
Daminánek
Miminko jsme plánovali až po svatbě, která měla být v dubnu 2020. Já však překvapivě zjistila, že jsem těhotná už v červenci 2019, přesně o rok dřív, než to bylo původně v plánu. Svatba se nakonec uskutečnila už v září 2019, což bylo celkem hektické a náročné období i vzhledem k mé práci.
Po svatbě nás s manželem čekal zasloužený odpočinek v podobě krátké svatební cesty, kde jsme spolu poprvé probírali porod. Překvapilo mě, když mi manžel položil otázku, zda budu mít svou dulu nebo porodní asistentku. Evidentně se zajímal více než já, tak jsem si řekla proč ne. Na internetu jsem hledala možnosti a náhodou narazila na Šárku, která mě hned na první pohled zaujala i také protože jsem chtěla rodit v Krnově. Zpětně to hodnotím jako nejlepší rozhodnutí.
S Šárkou jsme se sešli koncem roku, abychom probrali předporodní přípravu a celkově mé přání ohledně porodu. Díky Šárce jsem několik týdnů před porodem začala s poctivou přípravou na porod a průběžně jsem Šárku informovala o průběhu pravidelných kontrol u svého gynekologa.
Už na podzim mi hrozil předčasný porod, tak jsem našemu Damiánkovi domlouvala, ať vydrží alespoň do poloviny ledna, abych mohla rodit v Krnově. Čas utíkal rychle, blížil se termín porodu a stále se nic nedělo. Po termínu jsem byla předána do péče porodnice v Krnově a vzhledem k tomu, že vše bylo v naprostém pořádku, domluvili jsme se, že počkáme s vyvoláváním nejdéle do třináctého dne po termínu.
V této době jsem teprve ocenila péči Šárky, se kterou jsem byla po termínu téměř každý den v kontaktu. Neustále mě uklidňovala a radila, jak porod přivolat za předpokladu, že je vše „připraveno“. Vyzkoušela jsem opravdu vše přes horké vany až po akupunkturu. Občas to bylo opravdu dost psychicky náročné, když se několikrát denně lidé okolo ptali, jestli už rodím. Neustále jsem věřila, že začnu rodit ještě před termínem vyvolávání porodu, přestala řešit řeči ostatních a užívala si poslední dny těhotenství.
Damiánek nás však učil trpělivosti ještě v bříšku a nakonec jsem tedy nastoupila třináctý den po termínu do porodnice na vyvolávání. Šárka za námi hned dopoledne přijela a já byla moc ráda, že jí tam mám, protože jsem se vyvolávaného porodu obávala a ranní nástup do porodnice nebyl zrovna nejpříjemnější. K začátku porodu mi pomohla bylinná napářka, kterou už jsem na doporučení Šárky prováděla i doma jako předporodní přípravu. Poté mě Šárka masírovala, podávala homeopatika a celkově byla oporou pro mě i mého manžela.
Hodiny ubíhaly a porod bohužel nepostupoval a já nakonec přistoupila k podání epidurálu k rozběhnutí porodu. Mým přáním totiž bylo porodit přirozeně bez lékařských zásahů, ale vzhledem k situaci jsem si moc přála, aby alespoň porod neskončil císařským řezem. Po epidurálu se porod zastavil, což byl po vyčerpávajících kontrakcích vysvobozující odpočinek, avšak na druhou stranu chvilka obrovského strachu, co bude dál. Po podání dalších léčiv se porod naštěstí rozběhl a postupoval poměrně rychle. Najednou mi Šárka nabízela několik porodních poloh a já se začala těšit, že Damiánek bude konečně s námi a také zanedlouho byl.
Dovolím si říct, že díky přítomnosti Šárky a přístupu paní doktorky Renaty Kupkové jsem se vyhnula císařskému řezu a nepřišla tak o krásné a nezapomenutelné okamžiky při dvouhodinovém poporodním bondingu. Tímto Šárce nesmírně děkujeme za veškerou péči nejen u porodu a v dalším těhotenství se jí opět ozveme!
Klára, David a Damiánek
Beatka
Naše štěstí jménem Beatka
Připadá mi, jako by to bylo včera, kdy jsem zjistila, že mám na těhotenském testu pozitivní druhou čárku. Sama jsem tomu nemohla uvěřit a přítel také ne. Jelikož jsme věděli, že kolem nás mají páry problémy s otěhotněním, řekli jsme si, že si nebudeme dávat pozor a až se poštěstí, tak se poštěstí. A světe div se, dvě čárky se na testu objevily dříve, než jsme si mysleli a než jsme doufali. Oba jsme z toho měli velkou radost a začali jsme se na miminko moc těšit. A nebyli jsme jediní, kteří jsme měli radost. Když se naši rodiče – budoucí prarodiče – dozvěděli, že čekáme miminko, byli nadšení. Hned po nás chtěli seznam věcí, které se mají koupit a během prvních dvou týdnů, kdy jsme jim seznam věcí dali, jsme měli nakoupeno pomalu vše. Tak se na miminko celá rodina moc těšila!
Samozřejmě po prvotní radosti přišel u mě i strach o miminko. V hlavě mi běhaly otázky typu: „Je v pořádku? Nemělo by už kopat?“ Samo sebou se člověk snaží na to nemyslet, ale i tak tyto otázky snad každé budoucí mamince v hlavě problesknou. Jak jsem si naivně myslela, že mě tento strach postupem času přejde, až miminko začne kopat. Ale ono tomu tak nebylo, jelikož Beatka byla velmi klidné miminko a moc se v bříšku nehýbala, musela jsem se opravdu snažit, abych ji vzbudila a vždy se přesvědčila, že je v pořádku.
Až na tyto mé obavy a na zvracení po celou dobu probíhalo celé těhotenství bez komplikací a nastal proto čas, abych kontaktovala Šárku. O Šárce jsem věděla již dávno předem a byla jsem rozhodnutá ještě před otěhotněním, že kdybych někdy byla těhotná, budu ji chtít mít jako porodní asistentku. Jelikož jsem veliký zmatkař a stresař, věděla jsem, že potřebuji mít u porodu (kromě přítele) také někoho, kdo mi dodá potřebný klid a jistotu, a zároveň jsem potřebovala, aby to byl někdo, koho alespoň částečně znám. Proto jsem Šárce napsala a domluvily jsme se, že můžeme vše postupně probírat na těhotenském plavání (které mimochodem všem doporučuji, pro mě to byl skvělý relax, a kdyby to nebylo jen pro těhotné, chodila bych tam stále ráda i teď :D). Později jsem začala chodit k Šárce i na těhotenské cvičení.
Kolem 35. týdne jsme měli s Šárkou schůzku, kde jsme probrali, co a jak bych u porodu chtěla, co by mohlo nastat, čím můžu miminku už dopředu ulehčit cestu na svět, vyplnili jsme předpříjem do porodnice etc. Hned jsem si koupila maliník a začala si z něj dělat čaj, který měl pomoct k uvolnění porodních cest. K tomu jsem od 37. týdne používala aniball, dělali jsme s přítelem masáže hráze, nahřívala jsem porodní cesty bylinnými nápařkami a díky tomuto jsem se cítila na porod připravená a neměla jsem z něj strach.
Od 38. týdne jsem si začala s Beatkou povídat o tom, že už by klidně mohla přijít mezi nás, že se na ni velmi těšíme a jsme na ni připraveni, ale ona stále ne a ne přijít mezi nás. Nastal termín očekávaného porodu (14.12.) a stále se nic nedělo. Snažila jsem se chodit na dlouhé procházky, uklízela jsem, vysávala, vytírala, dávala nápařky 3x denně, cvičila s aniballem a masírovala hráz daleko častěji než před tím. Beatka si však říct stále nedala, ale já věřila, že si to rozmyslí.
16. 12. jsem šla na kontrolu a pan doktor mi řekl, že se mu nález líbí, a že bych klidně hned zítra mohla jít na vyvolání. Vyvolání jsem se opravdu chtěla vyhnout, a proto jsem odmítla a doufala jsem, že se Beatka umoudří a půjde na svět sama. Ovšem ani do další kontroly (18. 12.) se nic nedělo, a jelikož Beatka měla méně plodové vody, domluvili jsme se, že pokud do pátku 20. 12. se nezačne nic dít, půjdeme na vyvolání.
S Šárkou jsme byly celou dobu v kontaktu a řešily jsme co a jak. Jelikož se opravdu nic nedělo, předala mi Šárka v pátek dokumentaci a domluvily jsme se, že jí budu v průběhu dopoledne dávat vědět.
Nastal den D (20. 12.) a my jsme s přítelem šli na 7:00 do nemocnice. V nemocnici nás zavedli na pokoj, natočili ozvy miminka a zavedli mi tabletu na vyvolání. Potom jsem měla čekat, až se něco začne dít. Šárka dorazila kolem 11. hodiny a šly jsme natáčet ozvy. Voda stále nepraskla, kontrakce se nedostavovaly, a proto jsme se s Šárkou domluvily, že si mám dát oběd a následně zkusíme klystýr a uvidíme, jestli se kontrakce nastartují.
Po klystýru cca ve 13:00 jsem šla zpátky na pokoj a věci se začaly dávat do pohybu. Začaly mi kontrakce a šli jsme na porodní sál, kde mi Šárka natočila ozvy, poradila mi, co a jak mám dělat, abych otevírání pomohla, pustila mi hudbu, nakapala vonný olejíček a nechala nás s přítelem v soukromí. Já mezi tím šla na chvíli do sprchy, kde mi bylo nejlépe. Šárka se chodila pravidelně ptát, jak mi je, kontrolovat stav miminka a také to, jak jsem otevřená. Také mi navrhovala různé úlevové polohy, které bych mohla vyzkoušet. Chvíli jsem chodila, chvíli seděla a každou kontrakci jsem se snažila prodýchávat přesně dle rad od Šárky. Šárka se mě ptala, jestli chci zkusit nápařku, ale na tu jsem neměla sílu ani náladu, také mi navrhovala, že mi může udělat masáž, jestli chci, za což jsem jí byla strašně vděčná, ale v tu chvíli jsem chtěla pouze sedět/ležet/stát a prodýchávat kontrakce, nic víc jsem nechtěla.
Kolem půl 4. se začaly kontrakce stupňovat a jelikož jsem pomalu začala být vyčerpaná (jelikož jsem během kontrakcí také zvracela) a stále jsem se moc neotevírala, domluvily jsme se se Šárkou a doktorem, že mi dá injekci na částečné uvolnění bolesti. Lehla jsem si na levý bok na porodní lehátko, chytila přítele za ruku a každou kontrakci jsem prodýchávala. Vím, že jsem čas moc nevnímala, jelikož mezi každou kontrakcí (pokud jsem zrovna nezvracela) jsem zvládala usnout a při kontrakci jsem se soustředila pouze na hluboké dýchání. I když jsem moc nevnímala, vím, že Šárka byla u nás a kontrolovala tep miminka a stav mého otevření.
Bylo cca kolem šesté hodiny, když mě Šárka naposledy zkontrolovala a řekla, že už se Beátka brzy narodí. V tu chvíli mi v polospánku běžely myšlenky: „Už? Není to brzo? Teď mám jít rodit? “ Prostě se mi v hlavě rojilo neskutečně moc myšlenek. Šárka mě uklidňovala a začala mi navrhovat různé polohy pro porod.
Nakonec jsem zůstala na porodní stoličce, na které jsem se opřela o přítele a Šárka mi začala teplým mokrým ručníkem nahřívat hráz. Opravdu jsem se snažila, ale v tu chvíli mi přišlo, že jsem neschopná, protože vůbec nevím, jak bych měla tlačit. Šárka mě utěšovala a říkala, že je to normální, že jsem moc šikovná, že mám myslet jen na to, že Beatka už bude mezi námi. Najednou přišel velký tlak na konečník a já nevěděla, co se děje. Vím, že mi Šárka říkala, že to už je hlavička, že už tu Beatka za chvilku bude, což mi dodalo na síle a já ještě párkrát zatlačila a Beatka byla v 18:59 mezi námi.
Hned po porodu mi Beatku na chvilku vzali, jelikož měla omotaný pupečník kolem krku, ale chvilku na to jsem s ní již ležela na lehátku a nemohla jsem uvěřit, že je konečně mezi námi a kouká na mě tím nejkrásnějším pohledem těma svýma velkýma očkama. Mezi tím mě Šárka zkontrolovala a řekla, že mám jen malé odřeninky, že není potřeba šití, za což jsem byla také ráda. A následovaly nerušené dvě hodinky bondingu. Po tomto krásném čase vzal přítel Beatku na vážení a měření a já šla s pomocí Šárky do sprchy. Šárka mě potom odvezla na pokoj a mezi tím přítel přivezl Beatku a poté jsme se se Šárkou rozloučili.
Nedovedu si představit, že bych Šárce nenapsala a neměla ji u porodu. Za vše jsem jí moc vděčná, hlavně za to, že celou dobu, i když já začala ke konci panikařit a myslela jsem si, že to nezvládnu, ona zůstala klidná a svým klidem předala potřebnou sílu i mně. Také moc děkuji i za trpělivost po porodu, kdy jsem Šárce psala pomalu každou chvíli a Šárka mi vždy ochotně odepsala.
Jsem si jistá, že až budu příště znova rodit, určitě budu Šárku chtít mít u porodu znova. 😊
Ještě jednou moc děkujeme za vše.
Beatka, Lucka a Martin
